Stručně o městě Planá
Město Planá leží na rozhraní pohoří Český les, Slavkovský les a Tepelská vrchovina.
Ve městě samém a jeho částech žije v současné době cca 5 400 obyvatel. Je zde poliklinika, nemocnice následné péče, mateřská škola, 2 základní školy, střední odborná škola, základní umělecká škola, pošta, pobočky dvou bank, pojišťovna, veřejná knihovna, 2 domy s pečovatelskou službou, galerie výtvarného umění, kino, 2 fotbalová hřiště, lehkoatletický stadion, tenisové kurty, koupaliště, hornické muzeum. Na své si přijdou i milovníci koní a na nedalekém letišti se rozvíjí nabídka služeb pro zájemce o provozování leteckého sportu.
Po dlouholeté stagnaci již několik let pokračuje zvelebování města. Opravují se objekty v majetku města a církve, ale i soukromých majitelů. Svoji tvář výrazně mění především náměstí, řada domů prošlých renovací je jeho skutečnou ozdobou a slouží nejen k bydlení, ale jako sídlo nejrůznějších obchodů a služeb. Opravují se i objekty v dalších částech města sloužící k bydlení i veřejnosti. Z rozpočtu města jdou průběžně opravovány komunikace a budovány nové, upravována veřejná prostranství i zeleň.
V posledních letech se město stalo "Mekkou" milovníků výtvarného umění. Vedle soukromé Plánské galerie působí městská galerie ve věži. Svá díla zde již vystavila řada špičkových výtvarných umělců. Galerie je otevřena podle zajištění výstav přibližně od května do října v překrásných prostorách kostelní věže. Z darů umělců zde vystavujících postupně vzniká sbírka moderního umění, která bude vystavována v kostele Petra a Pavla. Pravidelně promítá městské kino a jsou pořádány i další kulturní akce pro nejširší veřejnost.
Statistické údaje o městě Plané (zdroj ČSÚ)
Okolí Plané
Město leží v těsné blízkosti proslulých Mariánských Lázní a nedaleko jsou i známé Konstantinovy Lázně. Zdejší krajina nabízí milovníkům přírody mnoho krásných zážitků a turistických cílů. Láká Český les, donedávna nepřístupný, s překrásnou, civilizací téměř nedotčenou přírodou. Blízko je i do chráněné krajinné oblasti Slavkovský les s jeho rašeliništi, minerálními prameny podhorskými loukami a lesy. K zajímavým vycházkám láká i povodí Kosího potoka, nad nímž se tyčí Vlčí hora s přírodní rezervací a zříceninou hradu Volfštejn. Blízký hraniční přechod v Broumově umožňuje snadné návštěvy blízkého Bavorska. Krajina je bohatá na rybníky i na lesní porosty, takže na své si přijdou i rybáři, myslivci a sběrači lesních plodů.
Z okolních měst stojí za návštěvu především Mariánské Lázně, Tachov, Stříbro, Konstantinovy Lázně, dále Cheb, Karlovy Vary, Bečov nad Teplou, Domažlice. V okolí města najdeme i zříceniny dříve významných staveb, např. hrad Gutštejn, Krasíkov, Přimda, Volfštejn, zřícenina kostela Sv. Jana u Kočova a dále stavby zachované, opravené a zpřístupněné, např. zámek Kynžvart, katedrála v Kladrubech u Stříbra, klášter v Teplé.
Historie Plané
První písemné záznamy o Plané pocházejí z roku 1251. Město leželo na důležité obchodní cestě, která vedla z Norimberka přes Cheb dále do Čech. Původní osada stávala na úpatí Bohušova vrchu kolem románského kostela Petra a Pavla, který je nejstarší dochovanou stavební památkou v Plané. Nejstarší část vlastního města byla pravděpodobně postavena v průběhu 13. a 14. stol. Kolem roku 1400 byla Planá na tehdejší dobu poměrně velkým městečkem s náměstím a několika přilehlými uličkami. město bylo obehnáno příkopy a hradbami, v rohu tvořeném hradební zdí na jihozápadě byl postaven gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie.
V držení panství Planá se vystřídalo několik šlechtických rodů, které sídlily v plánském zámku. Byli to pánové z Dobrohošti, Žeberkové, Šlikové, Sinzerdorfové, Nostitzové a Nostitz-Rhieneckové.
Do dějin města nejvíce zasáhl rod Šliků hornictvím a mincováním (mincovnu do Plané přenesli poté, co zanikla mincovna v Jáchymově).
Město prošlo obdobími rozkvětu i úpadku. Nejvíce byla Planá postižena v 16. stol., kdy bylo město dvakrát zachváceno epidemií moru a téměř vylidněno. V té době začala ve větší míře germanizace Plané, když se do města stěhovali noví obyvatelé, hlavně ze sousedního Bavorska. Během třicetileté války bylo město několikrát dobyto vojsky různých armád, mnoho lidí bylo pobito, domy vydrancovány a zpustošeny.
V dobách rozkvětu města hlavně na konci 17. stol. se rozvíjela řemesla, obchod, hornictví. Planá byla střediskem rozsáhlého obilního trhu a řemeslné výroby. Na konci minulého století se velice rozšířil obchod s uhlím a hlavně dřívím, které bylo do Plané sváženo z celého okolí. Došlo i k rozvoji školství, v roce 1898 byla ve městě otevřena státní reálka a na počátku 20. stol. byla postavena nová školní budova pro měšťanskou a obecnou školu, dnes škola Na Valech. Planá se rovněž stala železniční stanicí, byla zde postavena nemocnice a jiné budovy. Planá byla správním městem, obchodním a hospodářským centrem celého okolí, dnes spadá pod Plzeňský kraj. Dne 6. května 1945 bylo město osvobozeno americkou armádou. Po 2. světové válce došlo k odsunu většiny německého obyvatelstva. Z tehdejšího okresu Planá bylo do 31. srpna 1947 odsunuto 35 959 osob. Nastalo nové osidlování města i okolí.
Kronika města Planá 1 - Kronika (Pamětní kniha) vedená od r. 1946 do 31.3.1967
Kronika města Planá 2 - Kronika vedená od r. 1967 do r.1987
Hornické muzeum
Štola Ondřej Šlik, ve které se muzeum nachází, byla vyražena koncem 16. století v době největšího rozkvětu dolování stříbrných rud v Plané a jejím okolí. O rozkvětu a důležitosti města svědčí i to, že tehdejší majitelé panství a dolů Šlikové měli v Plané svoji mincovnu. Zde razili stříbrné mince. Štola byla ražena ručně z jižní strany táhlého návrší, na kterém stojí historické jádro města. Měla ověřit možný výskyt stříbrných rud, které byly v té době s úspěchem dobývány na svazích Bohušova vrchu. Celková délka důlních prací je necelých 200 m a na mnohých místech je dosud dobře patrná přesná ruční práce tehdejších horníků. Dnes je celý labyrint chodeb zpřístupněn veřejnosti a je v něm instalována expozice vývoje rudného hornictví, které je v současné době v Čechách prakticky zlikvidováno. Množství exponátů, tématicky utříděných, působí v podzemních prostorách velice autenticky.
Muzeum je otevřeno od května do září denně kromě pondělí, v dubnu a v říjnu o sobotách a nedělích, jinak na telefonickou objednávku ( 374 792 177 ). Prohlídka trvá cca 1 hod. a průvodci doporučují teplejší oblečení, v muzeu je totiž teplota kolem 8°C.
Prezentaci Hornického muzea naleznete zde.
Zámek
Na ostrohu západně od města se rozkládá rozsáhlý zámecký komplex vzniklý stavební činností pravděpodobně již od 13. až po 20. století a tudíž obsahující stavební prvky od gotiky až po současnost.
Jako první známý držitel plánského jmění a patrně i původního gotického hradu se v polovině 14. století připomíná Dobrohost z Plané. Stavbu tehdy tvořil obdélný palác a osmipatrová, ve třech horních patrech dřevěná hranolová věž. Sídlo bylo obehnáno příkopy a valy v místech pozdějšího parku. Od města odděloval hradní pahorek umělý příkop přetínající ostrožnu v místě dnešní Zámecké ulice. Přírodní ochranu hradního návrší pak doplňovaly okolní rybníky a bažiny.
Poprvé v historii je přímo hradní budova zmiňována až v souvislosti s požárem Plané v r. 1395. Tehdejší majitel, rytíř Bořivoj ze Svinař zřejmě nechal hrad opravit.
Dalšímu držiteli, Jindřichovi z Elsterberka / po r. 1407/ je připisována proměna hradního paláce v trojkřídlou stavbu, která po r. 1433 sloužila také Aleši ze Žeberka a jeho potomkům až do 40. let 16. století.
V polovině 16. století, již za Mořice Šlika, patrně započala přestavba hradu na renesanční zámek. K původnímu paláci přibylo severní křídlo s valenými a lunetovými klenbami, portály, ostěními a kamennými šlikovskými erby. Předhradí zaplnily zejména hospodářské budovy, z nichž dochovaná konírna má zajímavý patrový štít. Kašpar Šlik nechal v l. 1617-1619 upravit fasády a interiéry sídla v duchu pozdní renesance, během bojů třicetileté války však byl zámek několikrát poznamenán útoky obou bojujících stran.
V r. 1634 zde na cestě do Chebu těsně před svým zavražděním přenocoval Albrecht z Valdštejna.
Po r. 1665, kdy koupili plánské panství Sinzendorfové, zaznamenal zámek proměnu v barokním duchu. V pol. 30. let 18. stol. byl rozšířen o jižní křídlo péčí držitele Františka Václava mladšího. Poslední šlechtičtí majitelé hrabata Nostitzové /po r. 1822/ zámecký areál průběžně upravovali a dostavovali po celou dobu své držby. Empírově bylo upraveno barokní jižní křídlo a zejména východní strana hradního pahorku byla zastavěna dalšími hospodářskými a správními budovami.
V létech 1948 - 1991 využívali zámecký areál příslušníci pohraniční stráže. Poté se ocitl v soukromých rukou, stal předmětem restitučních nároků a nad dalším osudem velmi cenné regionální památky se vznáší řada otazníků. Přístupný nadále zůstává okolní anglický park.
Kostel sv. Petra a Pavla
Nejstarší dosud známá architektonická pamětihodnost města z přelomu románsko-gotického období písemně doložená ve 13. století. Do 14. století sloužil jako farní, poté jako filiální kostel pro někdejší osadu Plania, rozkládající se při zemské stezce. Po přeměně osady v plánskou čtvrť "Staré město" fungoval až do 18. století a to i jako hřbitovní. Za třicetileté války rozsáhle poškozen požárem. Roku 1787 zrušen za Josefa II. a do 90. let 20. století používán k hospodářským účelům. Následně rekonstruován ke kulturně společenskému využití. Celostátně významná památka svými ojedinělými freskami ze 13. století a vzácným románským portálem s obloučkovým vlysem.
Kostel Nanebevzetí P. Marie
Původní gotické trojlodí vyzdviženo v jihozápadní části středověkého
jádra u někdejších hradeb v raných dějinách města. Hlavní pozdně románský portál z poloviny 13. století byl
v polovině 14. století zaklenut křížovou klenbou. V 60. a 80.
letech 18. století držiteli plánského panství barokně přestavěn,
vybaven a vyzdoben za účasti řady umělců, včetně místního rodáka
malíře W. T. S. Schmidta. V jižní lodi a kolem kazatelny zazděny
náhrobníky někdejších majitelů Plané, mezi nimi i Markéty ze
Žeberka, sestry krále Jiřího z Poděbrad. Severní lodi dominuje
barokní oltář s obrazem Plánské madony. Zvenčí u východní
strany kněžiště připomíná rodinná tumba plánského rodáka J.
F. Löwa z Ersfeldu, dvorního lékaře císaře Leopolda. Bezprostředně
sousedící barokní fara pochází z r. 1708. Jižně od objektu v
ulici Na Příkopech dochováno torzo někdejšího městského opevnění.
Dokumenty a předměty nalezené při opravě kopule věže v říjnu 2004.
Radnice a historické domy
Původně raně barokní jednopatrová radnice z let 1680 - 1685, přestavěna v 80. letech 19. století do podoby pozdního baroka, zvýšena o druhé patro a přičiněním J. F. Raucha vyzdobena v roce 1914 freskami. Z původní radniční budovy dochovány sochy P. Marie, sv. Petra a sv. Anny na štítě (sochy vyjadřují zasvěcení plánských kostelů).
Většina domů na náměstí, částečně domy na Petrském a Zámeckém předměstí v jádře z období pozdní gotiky a renesance, později obvykle po požárech v exteriérech obnovovány barokně a pseudohistoricky.
V jihovýchodním rohu náměstí dům čp. 56 s částečně dochovaným renesančním interiérem a výstavním barokním štítem. Dům čp. 35 "U bílé růže", kdysi zájezdní hostinec, s malovaným renesančním stropem.
Jednolitá podoba náměstí narušena demolicemi (na přelomu 19. a 20. století a pak po 2. sv. válce) a následnou výstavbou.
Svatojánský sloup
Byl vztyčen v r. 1712 v centrální části náměstí. Barokní pískovcová práce vzešla z rukou neznámého umělce, snad z okruhu J. Brokofa.
Na vrcholu třístranného obelisku je umístěn sv. Jan Nepomucký jako zemský patron, pod ním na konzolách patronka horníků sv. Barbora jako připomínka dobývání drahých rud v plánském okolí, sv. Florián, patron hasičů a ochránce před požáry a sv. Šebestián, jeden z ochránců proti moru. Výzdoba kartuší po stranách soklu byla zničena v poválečných létech. Letopočty vytesané na deskách pod nohama svatých patronů dokládají opravy sloupu v letech 1774, 1861 a 1924. Kruhová balustráda okolo sloupu byla mnohokrát poškozena v důsledku provozu na náměstí.
Poutní kostel sv. Anny
Původně gotický, první písemná zmínka o kostele pochází z r. 1515 v souvislosti s požárem.
Za vlády hraběte Jindřicha Šlika prošel kostel v r. 1645 rozsáhlou stavební úpravou.
Téhož roku bylo založeno Bratrstvo svaté Anny.
Dalším požárem r. 1721 zcela zničen, již 1726 však barokně obnoven neznámým architektem pod patronací Sinzendorfů.
Některé prvky výzdoby jsou připisovány dílnám Brandla, Škréty a italským malířů.
Za vlády Josefa II. zaniklo Bratrstvo sv. Anny a kostel začal sloužit jako zámecká kaple plánských držitelů.
Počátkem 20. století doplněn před západním průčelím o hrobku rodu Nostitzů.
Severně od kostela torzo pavilónku nad kdysi „zázračným“ radioaktivním pramenem zaniklým v důsledku blízkého dolování uranu.
Jižně pod kostelem částečně upravená budova někdejšího redemptoristického konviktu z r. 1923 pro řádový dorost.
Nyní je v tomto objektu nemocnice.
Východně od místa směrem k Plané stará lipová alej s torzy výzdoby někdejší poutní cesty.
Budova Základní školy Na Valech
Pokud přijíždíte do Plané od Tachova, upoutá Vás mohutná a výstavní budova základní školy. Při pohledu na město z dálky je mylně považována za budovu zámku. Plánský zámek se rozkládá více vlevo a zakrývá ho vzrostlý zámecký park za Zámeckým rybníkem.
Základní škola Planá, Na
Valech 143 - webové stránky školy